15. Janna 2012: Janna je témeř připravena k vyplutí

Právě se nám přes Tchaj-wan přehnala studená fronta, zapršelo (samozřejmě v tu nejnevhodnější dobu, ale k tomu se dostaneme) a ochladilo se. Přes den je docela příjemně, ale sprcha je večer docela studená. Nejprve jsme si mysleli, že si začneme ohřívat vodu na sporáku, kterou pak nalijeme do naší „sunshower“ a sprchovat se budeme teplou nebo alespoň vlažnou vodou. Janička, které začnou omrzat prsty, už když šahá do lednice pro jogurt, ale prohlásila, že to je zbytečný, že to není tak strašný, a tak jsme se místo toho otužili. Ale ono možná ještě přituhne, než stačíme odplout. Hlavní je, že řešení tohoto problému, už máme nachystáno.

Teď je venku pošmourno a mokro. Vypadá to, že by ještě mohlo sprchnout. Už z postele se nám moc nechtělo, a tak zůstáváme zalezlí a doháníme nějaké resty.

Posledních pár týdnů jsme totiž nelenili. Nějaké to tlumočení nám spadlo do klína. Janička strávila týden v Hualianu u buddhistického umělce Yu Hsiho, který pořádal potlach pro několik básníků včetně Jiřího Dedečka a já mezi soustruhy nedaleko Kaohsiungu. Ale hlavně jsme odškrtali několik položek z našeho seznamu kudělání (a.k.a. TODO).

Zbytek článku je komponován v duchu nevázaného exhibicionismu. Tak to, prosím, berte v úvahu.

Mokré posezení u navigačního stolku

Zrušili jsme tzv. pilotní lůžko a místo něho si jsme si vyrobili další skříň do kokpitu. Skříň máme připravenou k použití už od srpna, ale stále nás ještě čekalo přehradit bývalou postel.

K tomu jsme se dostali někdy na konci srpna. Na molo jsme vyházeli všechno dřevo, které nám ještě zbylo a chvíli se drbali za ušima, trochu měřili, hodně řezali a v k větší slávě recyklace a dřevořeznictví jsme (hlavním pracovníkem byla Janička, já jsem se přihlásil k funkci HOKRA) stloukli útulný koutek vedle navigačního stolku, kam si budeme moci sedat i v mokrém oblečení, aniž bychom zmáčeli a zasolili celý zbytek lodi.

Janička připravuje prkénka z obložení, kterými jsme zároveň pobili i odklápěcí víko sedačky.

Mokrý kout inspirovaný podobným uspořádáním, jaké mají Pardeyovi na Taleisinu.

Poličky

Další projekt byl opět vykonán Janičkou. Janička na tom pracovala tak usilovně, až mě z toho jejího úsilí začaly bolet oči. Výsledkem jsou velice praktické poličky pod dřezem a to včetně držátka na zubní kartáčky, které jsme dosud lovili odkudsi z hlubin a nejednou se stalo, že jsme si díky lenosti ani zuby nevyčistili.

Poličky poslátala Janička ze zbytků, které jsme dříve z lodi vymontovali.

Poličky pod dřezem.

Podlaha

Jak jistě potvrdí Míša s Ondrou, s podlahou v kabině se muselo něco udělat, protože děsně klouzala a to bez ohledu na to, jestli byla suchá nebo mokrá. Za sucha se to ještě dalo ustát, ale když se do lodi dostala voda, stalo se z naší podlahy opravdu nebezpečné kluziště. Zvlášť při plavbě z Hongkongu jsme si to dost užili.

Nejprve jsme toužili po korkové podlaze, o které jsme slyšeli samou chválu. Bohužel všichni dealeři, které jsme dokázali v JV Asii najít, buď neodpovídali nebo už korkové podlahy neprodávali. Při návštěvě rodičů v Čechách jsme ale měli možnost vidět takové hrubé linoleum, které si nalepili v kuchyni Janiččini rodiče. Hned jak jsme se vrátili na Tchaj-wan, začali jsme se po něčem takovém shánět, ale jediné lino, které bylo k dispozici, byl zelený nebo oranžový hnus s puntíkama, které by si možná mohl někdo nainstalovat v dílně nebo na jatkách. Nakonec jsme uspěli u obchodníka s překližkou. Bohužel už neměli takové pěkně hrubé lino, jako jsme viděli v Čechách. Prý se moc neprodává. Koupili jsme tedy lino s poněkud jemnějším povrchem a kresbou podobající se mahagonu. S radostí jsme zjistili, že nejenže neklouže, ale mokré skoro až lepí. Výsledek skvělý.

První část podlahy jsme lepili už za tmy s čelovkami.

Nová podlaha.

Elektrika

Útrobami Janny byly až do nedávna nataženy napůl zkorodované měděné dráty staré kdo ví kolik let. Po usilovném hledání se nám podařilo najít prodejnu s elektrickými potřebami, kde měli pocínované dráty, které se většinou instalují na lodích, protože nereznou tak rychle jako obyčejné měděné. Využil jsem Janiččiny nepřítomnosti a staré dráty vyrval a jeden po druhém natahal nové. Docela jsem se na to těšil, ale po dvou dnech vytváření terminálů a přemýšlení, kudy co protáhnout mě nadšení trochu opustilo. Ale nezbylo mi než zatnout zuby. Ale to už tak v tom životě prý někdy bývá.

Předtím…

…potom.

Součástí inovace elektrických rozvodů byla taky výroba nové bedny na baterky. Může se zdát úzká a vysoká, my totiž používáme 6V baterie Trojan zapojené do série.

Testuju, jestli jsem se nesek.

Nová bedna na baterky.

Měřidlo stavu vody v nádrži

Maličkost, která dodá klidu na duši. Do naší vodní nádrže není moc vidět a tak jsme stav vody museli vždycky odhadovat. Pochopitelně, že voda většinou došla v nějakou nevhodnou chvíli. Ono to na té fotce není moc dobře vidět, ale ukazuje to dobře. Měřidlo jsme si nakalibrovali během posledního tankování vody po deseti litrech.

Měřidlo stavu nádrže.

Teak na zádi a pod winchema

Když jsme Jannu koupili bylo jasné, že s ní někdo narazil nebo někdo narazil do ní – na zádi totiž chyběl kus uraženého týkového lemu a kus laminátu pod ním byl dokonce uštíplý. Říkali jsme si, že to někdy opravíme, ale dříve na takovouhle kosmetiku prostě nebyl čas. Jediné, na co jsme se zmohli, bylo, že jsme již před třema roky v Malajsii koupili velké teakové prkno, ze kterého jsme až nyní udělali ten chybějící roh. Zbytek jsme si pak nechali rozříznout napůl a vyrobili z něj nové podložení pro vinšny v kokpitu.

Chybějící teakový roh.

Nové podložení pod vinšny.

Skříň na řetěz

Na už zmíněné plavbě z Hongkongu jsme se přesvědčili o tom, že naší maličko předimenzovanou kotvu, která je nám ovšem zárukou, že se v noci klidně vyspíme, nemůžeme jen tak beztrestně vozit na čelenu. Jednak do ní často práskají vlny a celý čelen tím dostává zbytečné šoky, a jednak těch dvacet kilo na skoro metr dlouhém čelenu převažuje Jannu zbytečně dopředu. Rozhodli jsme se proto obětovat víko skříně na kotevní řetěz, vyřízli do něj díru a kotvu tak můžeme vozit bezpečně schovanou.

Kotva bezpečně uložená ve studánce.

A v zavřeném stavu.

Chainplaty a cleaty

Když nám v Hongkongu prasknulo kování od úpony, došlo nám, že jsme trochu podcenili výdrž oceli. K dnešnímu dni jsou tedy všechna kování vyměněna za nová. Teď už by mělo být naše ráhnoví připraveno na leccos. V rámci toho jsme také dovymněnili tři zbylé staré hliníkové vazáky za nové ocelové a především pod ně přidali pořádné podložky. A abych nezapomněl na ten nevítaný déšť, spustil se spolu s pořádným fukarem samozřejmě v okamžiku, když jsme měnili kování zadního stěhu a ten měli jen provizorně stažený k zadním vazákům pomocí kladek… Naštěstí výměna kování proběhla bez problémů, i když bylo třeba trochu ubrousit bronzový napínák, což samozřejmě provázela pořádná sprška nadávek.

Nové kování.

I nové vazáky.

Zahrádka na sporáku

Původní chatrné držáky se nám zdály trochu nedůvěryhodné, i když je třeba přiznat, že hrnec udržely i ve větších vlnách. Nová zahrádka s posuvnými zábranami, kterou jsme si nechali vyrobit spolu s kováním na ráhnoví, by měla být o moc bytelnější.