Tajfun byl tedy za námi. Konečně jsme se pořádně vyspali. Stále sice u rozlámaného mola, ale proud v maríně se uklidnil. Prst se pomalu hojil, den nato jsem měl jít na kontrolu. Ráno zavolal Dick, jestli by jeden z nás mohl dělat posádku při převozu 40 stopé plachetnice z Kaohsiungu sem do Keelungu. Janičce se moc nechtělo, protože na takové lodi vlastně pořádně nikdy nejela a kdo ví, kdo bude kapitánem. Já jsem měl stále čtyři stehy na prostředníčku. Vydali jsme tedy do nemocnice, jestli by mi nemohli ten prst prohlídnout dříve. V tchajwanských nemocnicích se většinou dost dlouho čeká. My jsme měli štěstí a dostali jsme se docela dopředu. Mezitím jsme probírali, jestli na ten převoz jet nebo ne. Riskovat můj prst se nám moc nechtělo. Janička se zase moc necítila jet sama. Napsali jsme tedy Dickovi, kolik lidí je v posádce, kdo je kapitánem a kolik nám za to dá. Celý příspěvek
Posts Tagged With: mořské proudy
13. Janna 2012: Jak jsme se stali lodními uklízečkami 4
Reklamy
Categories: Plavba Tchajwan- Hongkong 2012, S/Y Janna
Vlastnosti: Azimut, Jana Benešová, Janna, klubko, lodní uklízečky, mořské proudy, Petr Šimon, plachetnice, přeplavba, Tajfun, utržené molo, život na lodi
Napsat komentář