FASTNET 79: BOUŘE ZABIJÁK


Závod Fastnet Race, kterého se v roce 1979 zúčastnilo 306 plachetnic, postihla bouře o síle stupně 10 Beaufortovy stupnice. Zahynulo dvacet jedna jachtařů.

Všechno to začalo na velkých pláních Severní Ameriky. Nejsou tam žádné stromy, jen nekonečné lány bílé kukuřice. Horký letní vzduch, který se nad nimi tetelí, stoupá k obloze, kde se setkává se studeným vzduchem z Kanady. Oba proudy vzduchu se začínají otáčet. Vzniklý vír brzy opustí kývající se kukuřičné klasy a ještě předtím, než zesílí a změní se v tornádo, shodí záplavu deště na město Minneapolis. Pak je z něj mladé tornádo a rychlostí 110km/hod rve střechy, strhává elektrické dráty a láme větve stromů. Jedna z větví zabila ženu, která se procházela po Central Parku v New Yorku.

Zdálo se, že obloha je stočená do bouřlivého černého kornoutu, který se přehnal přes Halifax v Novém Skotsku a zamířil přes Atlantik na východ. Ve stejný okamžik odstartovalo 2700 námořníků na 306 plachetnicích u Cowesu na ostrově Wight. Mířili na Fastnet Rock u jihovýchodního Irska, kde byl bod obratu 1.200km dlouhého jachtařského závodu Fastnet Race.

O tři dny později už bylo 21 jachtařů mrtvých. 15 z nich bylo účastníků Fastnet Race a 6 dalších bylo z jiných dvou jachet, které se dostaly bouři do cesty. Ze závodících jachet byla nejhůře postižena Ariadne, typ Carter 35, z West Mersea v Essexu. Plavil se na ní jednašedesátiletý americký majitel Frank Ferris a jeho pětičlenná posádka. Po dvou dnech závodění roztrhla vichřice narefovanou hlavní plachtu, takže Ariadne zůstala jen zrefovaná kosatka číslo tři. Přesto pokračovali v závodu. O půlnoci vyslechla posádka předpověď počasí, která ohlašovala zesílení větru až na stupeň 10 Beaufortovy stupnice. Vyměnili tedy kosatku číslo tři za menší, ale nakonec sundali i jí a vytáhli pouze malou bouřkovou plachtu – speciálně určenou do těch nejhorších podmínek. O dvě hodiny později byly z bouřkové kosatky jen cáry. Pak se přes loď převalila obrovská vlna a zatopila ji. Jeden jachtař byl vržen přes palubu, ale díky tomu, že byl přivázán, vyšplhal se zpátky do lodi. Další jachtař, Bill LeFevre, byl vážně zraněn. Také stěžeň byl zničený a do lodi se valila voda. Posádka se snažila vybírat vodu pomocí věder a hrnců. Za ranního úsvitu se přes Ariadnu převalila další třináctimetrová vlna a smetla do moře dva členy posádky. Harness (bezpečnostní úvazek) Davida Crispa vydržel, a tak se ho podařilo vytáhnout zpět na loď. Ale úvazek Boba Robieho nevydržel a povolil. Viděli ho, jak mává rukama asi 50 metrů za lodí, než zmizel za hřebeny vln. Už ho nikdo nikdy nespatřil.

Ferris jako kapitán vydal rozkaz k opuštění lodě. Pět zbylých mužů nastoupilo do záchranného raftu a začali se vzdalovat od napůl potopeného trupu Ariadne. Asi po dvou hodinách strastiplné plavby, kdy si s nimi moře pohazovalo jako s korkovou zátkou, spatřili německou nákladní loď Nanna, ale než se k nim mohla dostat, záchranný raft se převrhl. Přesto se nakonec povedlo Nanně skvělým manévrováním dostat převržený záchranný raft ke svému boku. Pětice mužů se držela na jeho obráceném dnu z posledních sil. Ale šťastný konec nepřicházel. Při obtížném šplhání po žebříku do kymácející se lodi zmizel Frank Ferris beze stopy. Spláchla ho voda. Buď špatně odhadl správný okamžik k naskočení na žebřík, nebo ho smetl náraz o bok lodi. Ať to bylo jakkoliv, moře ho spolklo.

Matthew Hunt úspěšně přeskočil z převrženého raftu na žebřík a rychle šplhal do bezpečí. Tam si s hrůzou všiml, že další člen posádky, David Crisp, který už také stál na žebříku, je svým bezpečnostním úvazkem stále přivázaný k raftu. Jak sebou loď na vlnách házela, strhl úvaz Davida Crispa ze žebříku i se zraněným Billem LeFevrem. Oba byli smeteni pod lodní záď. Po žebříku do lodi úspěšně vylezl už jenom Rob Gilders, a tak on a Matthew Hunt byli jediní, kteří ze šestičlenné posádky Ariadny přežili.

Mezitím probíhala záchrana ostatních jachtařů. Podílelo se na ní pět záchranných člunů, sedm helikoptér, tři letadla pobřežní hlídky Nimrod, remorkéry, rybářské lodě a tankery, vojenské lodě Royal Navy a lodě holandského a irského námořnictva.

Pět plachetnic se potopilo, 100 se jich převrátilo na bok a nejméně 75 dalších bylo zatopeno vlnami, přičemž přišly o stěžeň. Mnoha jachtám utrhalo rozbouřené moře málo odolné kormidelní listy.

Mezi plachetnicemi, které byly zachráněny a odvlečeny k pobřeží, byla také Ariadne.

Poznámka editora: Je ironií osudu, že pokud by posádka na lodi zůstala a nepřestoupila do záchranného raftu, pravděpodobně by všichni, až na nešťastného Boba Robieho, přežili. Nebyl to jen osud Ariadne, více jachet bylo nalezeno zpola zatopených, ale plovoucích, zatímco jejich posádky strádali v záchranných raftech, kde i zahynuly. Události závodu Fastnet Race značně změnily pohled na taktiku užití záchranných raftů a námořní autority od té doby varují, že pokud není na sto procent jasné, že se loď potopí, raději do raftu nepřestupovat.

Převzato z knihy NEUVĚŘITELNÁ NÁMOŘNÍ DOBRODRUŽSTVÍ, kde najdete téměř šedesát příběhů z širého moře, které se skutečně staly. Vydalo IFP Publishing na podzim 2012.

Možno objednat ZDE.

 

Reklamy
Categories: ZKUŠENOSTI | 1 komentář

Navigace příspěvku

One thought on “FASTNET 79: BOUŘE ZABIJÁK

  1. Pingback: Námořní katastrofy Pavla Burkerta | KRÁSA JACHTINGU

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: