Martin Doleček: 2. Hurá na Gibraltar!

Píše Mája

V sobotu 22. Srpna 2009 se ocitáme v městečku Aguilas, kde kotvíme po setmění bez sebemenších problémů, i když není nic vidět a hloubkoměr ještě nemáme připojen. Zkusili jsme ještě před spaním chytit signál internetu přes anténu a podařilo se! Byla to teda bojovka, jeden z nás musel sedět nahoře na palubě a hlídat směr antény, zatímco druhý mohl surfovat. Postíhali jsme nejnutnější. Druhý den už se nám připojit nepodařilo. Navíc byla neděle, tak jsme nic nedělali, stávkoval snad i vítr.

Později zjišťujeme, že nedělí to všechno nebylo. Internet nešel ani v pondělí a vítr taky stále nefouká. V úterý odpoledne máme tedy už čekání na vítr tak akorát dost, vydáváme se tedy navzdory protivětru alespoň o pár desítek kiláčků níže, do rozestavěného přístavu v městečku Garrucha.

Hned při příjezdu nás vítaly stovky racků a nepřehlédnutelná, obří značka zákaz kotvení. To se nám nejevilo zrovna optimisticky, protože platit noc v přístavu se nám fakt nechce. Míříme tedy nejprve na pumpu. Tam nám však blokuje přístup velký katamarán. Za chvíli je u nás nějaký správce přístavu a povídá, že katamarán má problém s motorem. Musí to opravit a nám nezbývá, než čekat. Má to velkou výhodu. Povolili nám kotvit, než se katamarán uhne. Nakonec nás však nechali kotvit i přes noc.

Netrvalo dlouho a začaly kolem nás kotvit další lodě. Značka nebyla nic platná, když už jsme měli jednou povoleno kotvení od správce, ostatní se rádi připojili.

Ve středu jsme ve městě navíc objevili internetovou kavárnu, kde jsme vypadali, jak nějací „hekři“, když Martin začal dělat na dvou počítačích najednou a pak si ještě rozdělal na stole svůj oťas. Byli jsme tam skoro celý den, ale zato jsme stihli vyřídit úplně všechno..

Při návratu na loď jsme se skamarádili s Francouzem jménem Philip. Plaví se na své loďce úplně sám. Jeho plachetnice má asi 9 m a je ovladatelná zcela mechanicky, žádný elektrický pilot Philipovi nepomůže a zvládání plachet, kormidla a všeho okolo je pro jednoho zcela nemožné. Frantík nám sdělil, že se s ním původně plavil jeho kamarád, se kterým vše zvládali, ale onemocněla mu maminka, a tak ho musel opustit.

Philipův cíl je stejný, jako ten náš – Karibik, má tam namířeno za svou přítelkyní, která je tamní učitelkou. Tento námořník se mi jeví jako opravdový romantik, plaví se za svou láskou přes oceán sám, hraje na kytaru a harmoniku. Teď je na cestě na Gibraltar a pevně doufá, že se objeví nějaký dobrodruh, jež se s ním poplaví přes Madeiru na Kanáry. Potom samozřejmě také z Kanárů do Karibiku. Nabízí stravu a cestu zdarma, jen se dopravit na místo vyplutí! Nabídka platí pro každého.. Stačí jen občas podržet kormidlo, postarat se o jedno lano a cesta za dobrodružstvím je možná. BERTE TO JAKO VÝZVU!!!

Středeční noc jsme ještě zůstali v Garruche, abychom nabrali síly na čtvrteční plavbu. Vyplouvali jsme kolem oběda, Philip už tu nebyl. Hnali jsme to celý den i noc, protože krásně foukalo. Bohužel v pátek, kolem 2. Ranní přestalo. To bylo znamení, že je tady zase pátek. V pátek se nám totiž nikdy nedaří.

Taky nám došel po cestě benzín, dolívali jsme to bleskovou rychlostí ve vlnách. Po ránu jsme přehazovali hlavní plachtu na druhou stranu a utrhla se nám jistící lana, rána jak z děla. Martin mi však vysvětlil, že jen povolila pojistka, plachtu sundal a vše uvedl do pořádku. Nadšený z toho taky zrovna nebyl.

Mířili jsme do přístavu Motril a konečně nás potkala dobrá událost dne. Chytili jsme ryby na večeři! Na jeden prut se chytlo hned pět makrel naráz.

Radost z úlovků nám však nevydržela moc dlouho. Martin sundal pilota z kormidla dřív, než ho vypnul, takže zase přestal fungovat. Přístav byl navíc plný policistů. Nevypadalo to tam zrovna sympaticky. Většina plachetnic odplouvala někam pryč. I přesto jsme se rozhodli zakotvit. Nepohlídala jsem člunek a při zpátečce se mi zamotal do vrtule motoru, fakt super, už je toho nějak moc. To je zase pátek! Čekalo mě se tedy potopit do hnusně špinavé, smradlavé vody a něco s tím provést. Než jsem to vyřešila, už u nás byla první parta fízlů a hlásila na Martina, že tam teda kotvit nemůžeme. Když bylo vše v pořádku, opustili jsme tedy prostor přístavu a zaparkovali si to z vnější strany přístavní zdi u blízké pláže.

Sobota už byla příznivější. Dokonce fouknul i vítr. Vyrazili jsme znovu na cestu. Větřík je nestálý a nějak se mu nechce spolupracovat, na Malagu se táhneme, jak sopel, kotvíme tedy už v blízkém Almuňecaru. Mají zde alespoň internet, což nám vyhovuje. Můžeme se podívat na počasí, nebo spojit s domovem.

Večer se ozvali Švýcaři! Byli asi 3 míle za námi, tak jsme je vyzvali ke kotvení u nás. Večer jsme sice už nic nepodnikli, protože oni měli za sebou dlouhou cestu, avšak domluvili jsme se na zítřek..

Neděle se nám krásně vydařila. Dali jsme si pravý nedělní obídek – knedlo, zelo, krůto a pozvali na něj i naše přátele. Otevřeli jsme si k jídlu whiskey s colou a rozpoutali pořádnou debatu o plachtění, a dokonce i o politice. Všem nám moc chutnalo. Alkohol jsme v brutálním vedru raději vyměnili za kávu, abychom vůbec to hydro přežili.

Kolem druhé jsme my i naši přátelé vypluli do Caleta de Vélez. Je to jen kousek a vypadalo to i na trochu větru pro spinakr. Ten jsme po takové hodince, dvou mohli však zase sbalit a zapojit do práce motor. Vítr zase nevydržel..

V Caletě jsme kotvili u pěkné malé pláže před přístavem, zatímco naši kamarádi zamířili do placené mariny. Nabídli nám tedy kartu od sprchy, kterou měli v ceně. Super! Zajásala jsem, umytýma Vlasta rozhodně nepohrdnu. Martin však odmítl, je zarostlý jak krakonoš a z vlasů se mu pomalu dělají dredy, protože se ani nečeše. Říká, že by se po sladké vodě začal loupat. Stačí se mýt v moři. =)

Večer jsme vyrazili ještě s Martinem a Miriam na pivko a šli spát kolem půlnoci..

Pondělní ráno nic moc, málem jsem hned na pumpě při přirážení zahučela do vody, tak tak, jsem už stála na břehu, ale sukně mi nedovolila takový skok, jaký jsem očekávala, tudíž jsem zabalancovala a málem spadla do toho humusu. Naštěstí mě udrželo zábradlíčko lodi a já stihla včas přeskočit zpět. Nějak se nám nedaří.. Včera už to vypadalo, že ze všeho zešílí Martin. Nic nechtělo fungovat, jak má. Dnes se nebude asi dařit mně.. Navíc hlásí protivítr, ach jo, my do toho Gibraltaru snad nikdy nedojedeme! Švýcaři opouští přístav těsně před námi.

V plánu bylo motorovat asi 80 km, přístav se nám však nezamlouval, a tak jsme pokračovali do dalšího ještě asi 15 km. Tam zase nebylo dobré krytí před vlnami, které se zvětšují spolu s měsícem, rostoucím k úplňku. Rozhodli jsme se jet přes noc.

Ráno, prvního září, slavíme příjezd na Gibraltar! Konečně. Navíc je tu parádní kotviště. Martin k ránu viděl až do Maroka i na Atlantik. Oceán je vidět i odtud, kde stojíme. Je tu podstatně větrněji. Po náročné plavbě kapitán spí skoro celý den.

Mapa dosavadní trasy

Středa už přeje menší přípravě lodi, musíme dát do pořádku vše, co nechce fungovat, nebo je v dezolátním stavu. Úklid, praní a nákupy nás také neminou. Podle předpovědi počasí máme zatím pár dní času, než bude vítr přát našemu směru, tedy na Madeiru, tak to určitě v pohodě stihneme. Dnes očekáváme příjezd Švýcarů, brzy i Philipa. Musíme oslavit dobytí prvního cíle!!!

PS: Martin se konečně trochu zkulturnil a pustil se do holení uvnitř lodi. Už nevypadá jako krakonoš! =)

Další díl: Martin Doleček: 3. Zvedáme kotvy a dobýváme Madeiru

Advertisements
Categories: ALYA II, Martin Doleček, Češi na cestě kolem světa | Vlastnosti: , , , , , , | 1 komentář

Navigace příspěvku

One thought on “Martin Doleček: 2. Hurá na Gibraltar!

  1. Pingback: Martin Doleček: 1. Jak mi Martin představil Francii « KRÁSA JACHTINGU

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: